Mluvíme-li o hypoxii, jedná se o prostý nedostatek kyslíku ve vdechovaném vzduchu. To má ovšem pozoruhodný vliv na činnost organismu. Jednoduchý nedostatek O₂, který se stoupající nadmořskou výškou roste, vyvolává ve skutečnosti velmi složitý biologický proces v lidském organismu a má nemalý dopad na výkon živého organismu. Proto se vrcholový sport s tímto problémem zabývá téměř periodicky před olympiádami a významnými sportovními událostmi, kde se jedná o dosažení absolutních, maximálních výkonů.

Tělesná výkonnost

    Snížená pracovní kapacita u mnoha fyzických výkonů ve vyšší n. v. je dávno známa. Při výkonech maximální intenzity vyžadujících velké svalové skupiny po dobu 2 minut a více se pracovní kapacita snižuje už od výšky 1200 m. Soutěže v n. v. 2300 m prokázaly ve srovnání se soutěžemi v nížině zhoršení výkonnosti v běhu na 800 m o 3%, v bězích na 5 a 10 km okolo 10%. Ve skocích a vrzích a v běžeckých disciplínách do 400 m ke zhoršení nedošlo, v některých případech bylo naopak patrné zlepšení výkonnosti. Doba zotavení byla však po výkonu výrazně prodloužena.

Účinek dlouhodobého pobytu ve vyšších nadmořských výškách

    Výsledkem aklimatizace na vyšší n.v. je postupné zlepšení tělesné výkonnosti při dlouhodobé práci a ve vytrvalostních disciplínách. Ve výškách do 2500 m je dostatek pozorování, svědčících o tom, že maximální spotřeba kyslíku (VO₂max) se během prvních týdnů pobytu v těchto výškách zvyšuje. Zvyšuje se také množství transportovaného kyslíku v 1 litru krve, na druhé straně je snížen maximální minutový objem krve. Tyto pochody probíhají obdobně u netrénovaných osob stejně jako u trénovaných sportovců a tudíž v rychlosti aklimatizace není mezi různě trénovanými osobami vzhledem k úrovni jejich nížinné pracovní kapacity žádných podstatných rozdílů.

Příklad dynamiky změn kardiorespiračních parametrů při přesunu do klimatických podmínek Mexico-City (2300 m n.v.):
Sledování bylo provedeno u atleta vrcholové výkonnostní úrovně. Po příchodu do Mexico-City došlo k poklesu VO₂max o 14%, během 19 dnů pobytu se tento rozdíl vyrovnával, ale i na konci sledovaného období byl ještě 6%.

Reakce organismu na snížení parciálního tlaku kyslíku je vždy značně individuální co do intenzity. Projev této reakce však lze shrnout do zjevných časových skupin a jevů:

1. – 5. den dochází k dosti výrazné adaptační odezvě
- zrychlení DF, TF v klidu i při zátěži
- prodloužení doby regenerace a návratu ke klidovým hodnotám
- vyšší nervová dráždivost – poruchy spánku, bolesti hlavy, bušení ve spáncích

8. – 10. den následuje nejvýraznější krize. Je charakterizována opět
- zrychlením TF a DF
- slabostí
- nespavostí a ospalostí
- nechutí k jídlu
- svalovými kontrakcemi a svalovou únavou
Jednou z příčin je pravděpodobně i snížená aktivita žláz nadledvinek. Důsledkem hypox. tr. je též značný úbytek tekutin a nutnost dodávat větší množství glycidů.

10. – 21. den se funkce organismu normalizují
- adaptace a regenerace na zatížení se projevuje již normálně a lze plnit tréninkové úlohy beze zbytku

Aklimatizační procesy dále probíhají v nevýrazných přírůstcích. Významná úroveň adaptace organismu po návratu do nížin trvá 3-4 týdny a má sestupný kolísavý trend.

To nutí trenéry k přesnému a cílevědomému zařazování hypox. tréninku do celoročního plánu tréninkové přípravy vrcholového závodníka.

Optimalizace tréninkové výšky a doby

- Nejlepší nadmořská výška k tréninku je od 2000 m do 2300 m.
Tyto výšky již pozitivně ovlivňují činnost dýchacího a kardiovaskulárního systému. Vyšší výšky mohou zintenzivnit tyto procesy, ale jsou víc individualizované.

- Optimální doba tréninku ve vyšších polohách je 5–8 týdnů,
přestože aklimatizační reakce organismu se projevují již mnohem dříve – v prvých 14 dnech. Aklimatizace potřebná k realizaci plánovaného tréninkového zatížení pro nižší polohy je opět individuální v rozmezí 1-2 měsíců.

Pozn.: Trénink v tomto období musí být modifikován. Nelze jej pouze přenést z nížin do vyšších poloh. I když by vrcholový sportovec po určité době dokázal trénovat ve vysokých polohách stejně jako v nízkých, musí počítat s tím, že nezvládne časově dobu potřebnou k regeneraci, která se s nadmořskou výškou prodlužuje na 1–2 dny. Tato skutečnost především vyžaduje modifikaci tréninku, a to tak, že trénink, který je pro vyšší polohy již modifikován, bude individuálně operativně přizpůsobován aktuální reakci sportovce na zatížení. Charakteristika tohoto typu tréninku je zaměřena především na vytrvalost.

Výkonnost po návratu do nížiny

    Pokud úroveň výkonnostních předpokladů hodnotíme podle maximální spotřeby kyslíku (VO₂max), pak po návratu z vyšší n.v. nabývá prokazatelné zlepšení. Zajímavé je, že pokud trénink zůstává relativně konstantní, i po několikatýdenním tréninku ve výškách 2300 - 4000 m nebyly výsledky VO₂max zlepšeny...

Účinek tréninku i déletrvajícího pobytu ve vyšší n.v. je v několika směrech obdobný, zvyšuje se vaskularizace v kosterních svalech (hustota sítě vlásečnic), zvyšuje se obsah myoglobinu, obdobné jsou i změny v oxidativním transportním systému. Tyto změny jsou pro výkonnost po návratu do nížiny jednoznačně pozitivní.

Při návratu do nížiny naopak může mít několik faktorů na výkon vliv negativní.

1. Snížená alkalická rezerva krve představuje sníženou nárazníkovou kapacitu ke kompenzaci metabolické acidózy při výkonech, při nichž se vytváří větší množství kyseliny mléčné.
2. Zvýšená minutová plicní ventilace při zátěži klade vyšší nároky na činnost dýchacího svalstva, vede ke zvýšeným nárokům na dodávku kyslíku i k rychlejší únavě těchto svalů.

Nelze také přehlédnout, že ve vyšší n.v. musí být snížena intenzita tréninkového zatížení. Z těchto důvodů nelze předpokládat, že postupné zvýšení výkonnosti v průběhu aklimatizace ve vyšší n.v. bude provázeno stejně zřetelným zvýšením výkonnosti při návratu do nížiny.

Tyto negativní jevy se projevují bezprostředně po návratu do nížiny. Období možné snížené výkonnosti tvoří fázi reaklimatizační, která trvá individuálně 5 -10 dnů a může při ní dojít ke snížení sportovní výkonnosti.

Praktické závěry

• Dynamika aklimatizace je pravděpodobně v přímé závislosti na stupni zatížení.
• Po přesunu do vyšší n. v. je třeba v prvních dnech pobytu podstatně snížit intenzitu a objem tréninku.
• Schopnost vyrovnat se s náročným pohybovým zatížením ve vyšší n. v. je individuálně značně rozdílná.
• Využití tréninku ve vyšší n. v. jako prostředku stimulujícího adaptační schopnosti organismu nemusí mít po návratu do nížiny bezprostřední vliv na zvýšení výkonnosti.

Článek vychází ze studie Ing. Ivo Fibigera a MUDr. Jaroslava Nováka.