Vytrvalost lze charakterizovat jako schopnost vykonávat práci určité intenzity po určitou dobu a je charakterizována schopností udržet co nejdelší dobu daný výkon. Úroveň vytrvalosti je určena především funkčními schopnostmi oběhového ústrojí, dýchací soustavy, charakterem látkové výměny, stavem energetických zásob a nervové soustavy, jakož i koordinací těchto systémů. Podstatnou roli hraje i hospodárnost všech orgánů, úroveň pohybové koordinace a stupeň rozvoje psychických předpokladů pro vytrvalostní charakter zatížení. Pro pochopení základního fyziologického členění jednotlivých druhů vytrvalosti je třeba si ozřejmit některé základní pojmy.

Bezprostředním zdrojem energie při jakémkoliv výkonu je rozklad ATP ve svalové tkáni. ATP je látka energeticky velmi bohatá, ale její zásoby ve svalu jsou poměrně malé a nelze je treninkem zvyšovat, proto je výkon svalů a trvání fyzické zátěže přímo závislé na rychlosti a velikosti obnovy ATP, která probíhá těmito základními pochody :

- aerobně (za přístupu kyslíku) oxidací živin v závislosti na velikosti průtoku krve svalem
- anaerobně (bez přístupu kyslíku) štěpením fosfagenu (jeho zásoby ve svalu jsou poměrně malé a brzy se vyčerpají) nebo glykogenu na kyselinu mléčnou neboli laktát, jehož hromadění ve svalu zhoršuje jeho činnost a urychluje nástup únavy.

Podíl aerobního a anaerobního metabolismu je přitom závislý především na době trvání pohybové činnosti, přičemž s délkou výkonu se podíl aerobního metabolismu zvyšuje. Na podíl aerobního a anaerobního metabolismu má přímý vliv i stupeň tr0novanosti běžce, který lze exaktně vyjádřit s využitím dále uváděných biochemických testů.

Z hlediska fyziologického lze členit tedy vytrvalost takto :
aerobní (dlouhodobá) - AV
aerobně-anaerobní (střednědobá) - AANV
anaerobní(rychlostní a krátkodobá) - ANV

AV - schopnost organizmu zajistit potřebnou energii ke svalové práci při využití kyslíku a udržet po delší dobu rovnováhu (stady-state). Hlavním ukazatelem aerobní výkonnosti je maximální kyslíková spotřeba, která se udává na 1 kg váhy (VO₂ max/kg) . Tuto hodnotu lze objektivně zjistit v laboratorních podmínkách na běhátku.

ANV - schopnost organizmu zabezpečit potřebnou energii pro svalovou práci převážně bez přístupu kyslíku a s tím vyplývajícími důsledky a překonávat tento stav co nejdéle bez újmy na výkonu. Hlavním ukazatelem anaerobní výkonnosti je velikost kyslíkového dluhu a koncentrace laktátu při plném výkonu.

Z uvedeného vyplývá, že optimální růst sportovní výkonnosti v běžeckých disciplinách od 800 m až po maraton vyžaduje, aby treninková zátěž byla optimálně zastoupena ve všech uvedených treninkových zónách podle discipliny, na kterou trenujete :

aerobní - smíšená - anaerobní

Jedna z metod, která se používá v treninkové praxi a objektivně hodnotí jak stávající úroveň jednotlivých složek tak i dynamku jejich rozvoje, je stanovení výše laktátu v krvi. Z hlediska potřeb treninkové praxe je potom možné objektivizovat jednotlivá pásma zatěžování organismu se zaměřením k efektivnímu rozvoji vytrvalosti. Proto dělíme treninkové zatížení při rozvoji vytrvalosti do těchto čtyř biochemicky zdůvodněných pásem :

AEROBNÍ PÁSMO - laktát do 2 mmol/l
AEROBNĚ ANAEROBNÍ PÁSMO - laktát 2-4 mmol/l (převaha aerobní sl.)
ANAEROBNĚ AEROBNÍ PÁSMO - laktát 4-9 mmol/l (převaha anaerobní sl.)
ANAEROBNÍ PÁSMO - laktát 9 mmol/l a vyšší

Charakteristika treninkových prostředků v jednotlivých pásmech :

Aerobní pásmo:

• - dlouhé běhy mírné intenzity souvisle
• - dělený běh mírné intenzity s kontrolou TF (mládež, začátečníci, rekreační běžci)

Smíšené pásmo:

• Režim aerobně anaerobní (laktát 2-4 mmol/l):
•  
• - spojované úseky 300-600 m ve volnějším tempu
• - úseky 1-3 km opakovaně většinou stupňovaně s volnějším začátkem,
     vhodné je i při volném tempu využití kratších závěrů
• - úseky 4-8 km souvisle, velmi výhodné je využití stupňovaného tempa
     nebo ostrého kratšího závěru
• - výběhy kopců volnějším tempem
•  
• u všech typů tr0ninku v tomto pásmu je dobrým kontrolním ukazatelem schopnost absolvovat poslední úsek nebo krátký závěr delšího úseku rychleji
•  
• Režim anaerobně aerobní (laktát 4-9 mmol/l) :
•  
• - spojované úseky 200-1000 m v mírně rychlejším tempu v seriích,
     s výhodou využívání různých délek úseků se stupňovaným tempem
• - úseky 500-2000 m opakovaně se stupňovaným tempem
• - souvislý běh na úrovni ANP (6-8 km), možno i stupňovaně
• - výběhy kopců stupňovaně (důraz na poslední úsek)

Anaerobní pásmo:

• - spojované úseky 300-600 m ve speciálním tempu
• - spojované úseky 150-400 m v rychlejším než speciálním tempu
• - opakované úseky 200-500 m s relativně krátkými intervaly
• - výběhy krátkých kopců (cca 50 m) rychlým tempem

V praxi nelze ale zcela jednoznačně určit, že celá treninková jednotka je absolvována v jednom pásmu. Často dochází k postupnému prolínání jednotlivých pásem, a to zejména v závěru treninkové jednotky při narůstající únavě (zakyselení).

Další používané pojmy :
AE - aerobní prah - laktát 2 mmol/l (cca do 150-160 tepů/min)
ANP - anaerobní prah - laktát 4 mmol/l (okolo 180 tepů/min)
AN - anaerobní pásmo - laktát 9-10 mmol/l (nad 190 tepů/min)