Roční plán je součástí dlouhodobého plánu přípravy.

Skládá se z těchto částí:
stručná charakteristika předcházejících etap; cíl a hlavní úlohy na rok; kalendář soutěží a jejich úlohy; cykličnost přípravy a úlohy podle období; kontrolní testy; rozdělení tréninkového zatížení; lékařská kontrola.

Jedním z principů ročního plánu je cykličnost, tj. periodické měnění obsahu a struktury přípravy, přičemž se respektují zákonitosti sportovní formy. Zákonitosti se projevují ve třech fázích:
- první – utváření a budování sportovní formy
- druhá – dosáhnutí a stabilizování sportovní formy
- třetí – dočasná ztráta sportovní formy

Ve sprinterských disciplínách se využívají dvě varianty plánování cykličnosti. První, nejrozšířenější, při které se plánuje jednovrcholová sportovní forma v hlavním (letním) závodním období a druhá, dvojvrcholová sportovní forma, s prvním vrcholem v zimním (halovém) závodním období a druhým vrcholem v hlavním (letním) závodním období.

Pro sprinterské disciplíny je výhodné rozdělit jednoroční tréninkový cyklus do třinácti pravidelných čtyřtýdenních cyklů, podle kterých se tréninkový proces plánuje, eviduje a analyzuje. Takto má každý čtyřtýdenní cyklus přesně 28 dní. Detailnější členění jednoročního cyklu je následující:

První fáze
– Přípravné období I. má 4 cykly (zimní příprava).
– Závodní období zimní má 1 cyklus (halové závody).
– Přípravné období II. má 2 cykly (jarní příprava).

Druhá fáze
– Závodní období úvodní má 1 cyklus (jarní závody).
– Závodní období hlavní má 4 cykly (letní a podzimní závody).

Třetí fáze
– Přechodné období má 1 cyklus (aktivní odpočinek, podzimní příprava).

Uvedené rozdělení sezóny není jediné možné, existují i další a podrobnější.


Z pohledu uvedených období poukážeme na obsah přípravy:
V přípravném období, a to v jeho první etapě, je trénink zaměřen na rozvoj síly (rychlostní – výbušné), aerobní vytrvalosti, pohyblivosti a obratnosti. Ze všeobecných prostředků jsou zvláště cenné sportovní hry pro jejich komplexní účinek. Odstraňování technických nedostatků běhu se provádí při různých úrovních rychlosti. Při změnách rychlosti, zejména při jejím zvyšování, musíme dbát na uvolněnost, rytmické a nekřečovité pohyby. Není správné zlepšovat techniku běhu v přípravném období jen při nízké a střední intenzitě. V druhé etapě tohoto období dostává zaměření přípravy speciálnější charakter. Paralelně s plněním předcházejících úloh se začíná s rozvojem rychlosti a vytrvalosti v rychlosti. Proto je potřeba objem tréninku v submaximální a maximální intenzitě zvýšit. To je také rozhodující pro přizpůsobení techniky, jaká je v soutěži, a stejně tak pro rozvoj speciálních psychických schopností a vlastností. Čím je však trénink intenzivnější, tím větší důležitosti nabývají uvolňovací cvičení, ale i fáze zotavení mezi zatížením v rámci tréninkových jednotek.

V závodním období se vysoká intenzita rychlostních podnětů rozvíjí především účastí na soutěžích. Vysoce trénovaní sprinteři jsou schopni poměrně úspěšně absolvovat v závodním období až 40 dní soutěží. Mezi vrcholovými sprintery však najdeme i jedince, kteří omezují svůj počet startů v soutěžních dnech na minimum (ročně 6-8 dní soutěží) a k závodům přistupují vždy po delším období koncentrované přípravy. Pro závodníky dorosteneckých kategorií (15-16 a 17-18 roků) je možno doporučit v průběhu závodního období v sprinterských disciplínách až 20-30 soutěžních dní. V tomto období sprinteři musí před náročnými soutěžemi, ale stejně tak i po nich zařadit dostatečný aktivní odpočinek kvůli regeneraci sil. Zatížení v soutěži se řídí podle počtu soutěží. Cvičení zabezpečující rozvoj speciální síly není možné vynechat z týdenního cyklu a zavčas je zařadíme na začátek týdenního mikrocyklu.

V přechodném období jde o tělesnou a psychickou regeneraci. Tím se zabezpečují předpoklady pro přechod na vyšší objem zatížení v novém přípravném období. Proto je zařazení krátkého (nejvíce čtyři týdny) přechodného období nutné a oprávněné. U sprinterů vyššího věku a déle trénujících je žádoucí v tomto období zařadit na regeneraci sil koupelovou léčbu (tři týdny), v průběhu ní je možné věnovat se doplňkovým sportům. Obsah, intenzitu a frekvenci tréninků volíme tak, aby bylo zaručené zotavení se sprintera a aby jeho stav trénovanosti zůstal na vysoké úrovni. Je samozřejmé, že i v přechodném období musí být dodržována sportovní životospráva.

V případě že sprinter nebyl v předcházejícím období příliš namáhaný, následuje přechod k novému přípravnému období bezprostředně. Intenzita zatížení se sice sníží, ale jeho objem se dost rychle zvyšuje. Přechodné období by v takovémto případě nebylo na místě a pouze by brzdilo rozvoj následné výkonnosti.

Z uvedeného obsahu přípravy v obdobích se začíná s konkretizací v sestavení ročního plánu. Vycházíme z přehledu tréninkové činnosti v přecházejícím roce, ve kterém je charakteristika sprintera, sportovní ukazatele, dynamika trénovanosti, sportovní formy a tréninkových zatížení. Přehled předcházejícího roku se musí ukončit rozborem hlavních chyb a závěrem, který umožňuje určit zaměření budoucí činnosti. Dále do ročního plánu zařadíme podrobný kalendář všech soutěží v roce s přesným určením významu každé z nich (hlavní, výběrová, tréninková atd.) a s konkrétními úlohami; například pro hlavní a výběrové závody je úloha podat určitý výkon, probojovat se do finále,dostat se do reprezentačního družstva; pro druhořadé nebo tréninkové závody vyzkoušet si novou taktickou variantu; procvičit nový technický prvek. Stanovení úloh je jedním z nejdůležitějších momentů ročního plánování. Pouze reálné úlohy budou pro sprintera zajímavé a vytvoří potřebnou vůli a atmosféru.



Článek Roční plán přípravy sprintera vychází ze studie Prof. PhDr. Pavola Gleska.