Doc. MUDr. Luboš Hrazdíra, CSc., známý český ortoped, místopředseda České společnosti tělovýchovného lékařství a lékař reprezentace ČR ve sportovní gymnastice, připravil pro čtenáře portálu Atletickytrenink.cz následující třídílný seriál. V prvním dílu seriálu se zaměříme na kompenzační cvičení.

Kompenzační cvičení je založeno na poznatcích funkční anatomie a pohybové léčby. Jednostranná zátěž vede k přetížení pohybového aparátu, ke svalovým dysbalancím a bolestivým stavům zejména páteře. Správně prováděná kompenzační cvičení těmto stavům předchází nebo je upravuje.

Při nesprávném pohybovém režimu vzniká svalová nerovnováha - dysbalance. Některé svalové skupiny se zkracují, jiné ochabují. Tyto změny ovlivňují činnost kloubů a páteře, mění pohybové návyky a posléze způsobují bolesti pohybového systému. Zvyšují též riziko jeho přetížení a poškození úrazem. Správně prováděným kompenzačním cvičením můžeme udržet či opět získat správnou délku svalů, zabránit ochabnutí resp. posílit již ochablé svalové skupiny začlenit je o správných pohybových návyků.

Kompenzační cvičení obsahuje cviky protahovací - stretching - a posilovací. S cvičením lze začít v kterémkoli věku. Ideální je cvičit denně, minimálně však 2-3× týdně. Cvičení by se mělo stát neodmyslitelnou součástí dne podobně jako běžní hygienické návyky. Toto pravidlo platí jak pro zdravého sportovce, tak pro pacienta. Méně časté a nepravidelné cvičení ztrácí na významu. Výsledkem kompenzačních cvičení by mělo být především osvojení si správného držení těla, ze kterého se odvíjí správné pohybové stereotypy.

Abyste se protahovali správně, musíte se nejprve soustředit. U strečinku se všechno točí okolo pocitu napětí v protahované partii. Hlavně se nesnažte hned od počátku o dosažení krajní meze. Zaujměte patřičný postoj a protahované svaly natáhněte jen do prvotního pocitu tahu (nikoliv bolesti!). V této pozici setrvejte. Jak dlouho? Snažte se v každé pozici zabydlet, udělat si pohodlí. Celková doba, za kterou se dá naše strečové minimum kvalitně odcvičit, je dvacet až třicet minut, i s přesuny mezi polohami. V souvislosti se strečinkem se také mnoho mluví o způsobu dýchání. Dýchejte volně plynule a nevědomky. Teprve po nějaké době zkušenosti se strečinkem zjistíte, že je možno dech sledovat, aniž bychom ho nějak významně ovlivňovali. Přísně zakázané je ve strečinku hmitání a jiné násilné dosahování krajních poloh. Jediné, co se tím dá docílit, jsou mikrotrhlinky a následné jizvení a zkracování svalů. Za nepříliš vhodný považuji také strečink s vnější pomocí, ať už partnera či strečovacích aparátů. Zapojení vlastní váhy a funkčně protikladných svalů je víc než dostatečně účinné.

Ve stoji spatném zapneme velké hýžďové svaly a břišní svaly. Tím napřímíme pánev a zmenšíme bederní prohnutí páteře. Spustíme ramena tím, že lehce stáhneme lopatky dolů a k páteři. Zasuneme bradu a temeno tlačíme vzhůru. Pokud správné držení těla nemáme a chceme-li si je vypěstovat, může se nám to při optimální délce a síle svalů podařit za necelý rok.