Stanislav Jungwirth se narodil 15. srpna 1930. Od malička miloval běh. Běhával do školy, chodíval na "procházky" po přírodě, při nichž střídal běh s chůzí. Tempo těchto procházek se pohybovalo mezi 10-12 km/hod! V době, kdy se u nás stávali více a více populárními Emil Zátopek a Václav Čevona (mílař, 4. na OH v Londýně 1948 na 1500m), věnoval se Standa běhu víc a víc.

1947: Sám zkoušel trochu trénovat, kromě obvyklých procházek, vkládal i krátké úseky pro získání rychlosti. Na podzim běžel svůj první závod - 3000m za 10:22 (umístění neznámé).

1948: Opět běžel závod na 3000m, tentokrát za 10:09 (umístění opět neznámé), nato pak 1500m - 2.místo (čas neznámý). Ke konci roku hodně závodil a vyzkoušel několik tratí: 100m (12,4), 400m (59,5), 800m (2:12), 1500m (4:29).

1949: Dál trénoval sám a zkoušel závodit, přičemž dosáhl výkonů: 100m (12,5), 400m (59) , 800m (2:19), 1500m (4:14).
14.7. tohoto roku se jej ujal dr. Ladislav Fišer a Standa začal trénovat systematicky. Trénoval převážně maximální rychlost v úsecích od 60m do 150m a tempovou rychlost v 200m dlouhých úsecích (okolo 28s / úsek).
Do konce roku stihl ještě upravit své osobáky na: 400m (54,4), 800m (1:58,3), 1000m (2:29,8) , 1500m (4:02,6) a 3000m (9:00), přičemž zejména výkon na 1000m byl na tehdejší dobu výborný a Standa s ním porazil řadu předních českých běžců!

1950: Přes zimu byla příprava zaměřena na zlepšení obecné vytrvalosti (jak je dnes obvyklé), týden měl 3-4 tréninkové jednotky. Do dubna vzrostl počet tréninkových jednotek na šest týdně. Přes zimu tedy vypadal trénink přibližně takto:

sobota - 5 rovinek, 3x1500m, 5 rovinek
neděle - 4x200m s 5min, 2x400m s 7min, 10 rovinek
úterý - 3 rovinky, 1500m, 2000m
pátek - 4000m za 13:40
sobota - 20 rovinek, 2500m

Delší úseky (1500m a více) byly běhány většinou lehce s několikerým zrychlením.

S příchodem jara se trénink vrátil do "kvalitativních kolejí" běháním především kratších úseků s delšími pauzami. Občas bylo nutné zařadit i spojované úseky, přestože Standovi dělaly největší potíže, neboť byly nejúčinnější na rozvoj tempové složky výkonnosti.
Příklady tréninků:

1) 100m (13), 200m (26), 400m (57), 200m (26), 100m (13) - vše s delšími pauzami
2) 4x400m s 6-7min (60)
3) 4000m střídavě po 1000 metrech
4) spojované úseky 200m s 200m meziklusem v tempu 1500m

Přes léto hodně závodil a opět vylepšil své osobní rekordy:
400m (52,2), 800m (1:56,2), 1500m (3:55,8), 3000m (8:55,8).
V červenci tohoto roku poprvé reprezentoval Československo v mezistátním utkání proti Maďarsku, kde zvítězil v závodě na 1500m v čase 3:55,8. Za povšimnutí především stojí fakt, že Stanislav Jungwirth touto dobou naběhal při trénincích měsíčně(!!!) 50-60km!

1951: Přes zimu trénoval opět 3-4 krát týdně, ke konci přípravného období se postupně zvýšoval počet tréninkových jednotek opět až na 6 za týden. Tentokrát však již v lednu byly do tréninku zařazovány úseky 40-60m maximálním úsilím opakované 20-30 krát. Na jaře se tento trénink změnil na (10-20) x (80m-100m) maximálním úsilím. Mimo maximální rychlosti byla do tréninku zařazována tempová rychlost ve spojovaných 200m dlouhých úsecích a speciální tempo na 1500m v rozložených úsecích 900m-2400m dlouhých. Vytrvalost byla udržována buď střídavým během do 4000m, nebo během v terénu až do 12km. Nárust kvantity a kvality oproti předcházejícímu roku byl asi 20%.
Ukázka některých jarních tréninků:

1) 15x100m - ostře
2) 5x100m, 10x200m, 5x100m v tempu 1500m
3) 5x300m s 8-10min za (38-40)s
4) 7x200m s 200m MK (pod 30s/200m)

Přes léto opět hodně závodil. 25.8. při mezistátním utkání s Maďarskem zvítězil v běhu na 1500m v čase 3:48,8, což jej v té době zařadilo do nejlepší světové desítky na této trati!
Výkony roku: 400m (50), 800m (1:51,0), 1000m (2:25,2), 1500m (3:48,8), 3000m (8:47,8)
Měsíční kilometráž se zvýšila na 90-140km, což je stejně k neuvěření při dosažených časech.


1952: Předsezónní příprava opakovala ty předcházející s tím, že se opět zvýšila kvantita i kvalita přibližně o 20%. Byla však snaha do tréninku zařazovat pro mílaře tolik specifický trénink, jakým jsou spojované 400m dlouhé úseky ve speciálním tempu. Jak již bylo uvedeno, Standa tento druh tréninku zvládal dosti špatně (tempo, které stěží dosahoval odpovídalo obvykle tempu na 5000m), takže bylo nutné spojované úseky zkracovat. Po několikerém "zkoušení" se Standovi podařilo dosahovat nejdříve tempo na 3000m a v červnu již i tempo mílařské. Ihned nato překonal československý rekord na 1500m časem 3:47,2 (což opět znamenalo postavení mezi nejlepšími deseti na světě), na konci června pak zvítězil při Mistrovství republiky na 800m i 1500m, což rozhodlo o jeho účasti na Olympijských hrách v Helsinkách v závodě na 1500m. Jelikož byl však Standův otec antikomunistický aktivista a politický vězeň, komunisti Standovi účast zakázali. Tehdy se za Standu postavil Emil Zátopek, který prohlásil, že jestli nepojede na OH Standa, nepojede ani on. Komunisté nevěřili, že by se Zátopek vzdal účasti, ale když neodcestoval společným letadlem čs. sportovců, poslali jej do následujícího i se Standou.

V Helsinkách Standa lehce zvítězil v rozběhu za 3:52, následující den byl však vyřazen v semifinále jako sedmý za 3:51 a celkově klasifikován na 13. místě.

27.10. překonal světový rekord na 1000m časem 2:21,2!
Další výkony roku: 800m (1:48,7), 1500m (3:47,2), 3000m (8:24,2)
Měsíční kilometráž: 110-160km


1953: Ukazovalo se, že Standa již dosáhl svého rychlostního maxima, a tak byl trénink zaměřen především na speciální tempo v rozmezí 1500m a 3000m, kde byly rezervy. Běhy v terénu byly vystupňovány až do 18km, častěji se objevovaly "oblíbené" spojované čtyřstovky v tempu 1500m-3000m. Ukázka některých jarních tréninků:

1) 2x500m (1:12,1:09) s delší pauzou
2) 2x800m (obě 1:57,5) s delší pauzou
3) 8x200m s 200m MK (28s/200m)
4) 10x100m, 5x200m
5) 1600m rozloženě za 4:47

Během sezóny absolvoval mnoho "bezvýznamných" závodů, které s přehledem vyhrál.
Výkony roku: 400m (49,4), 800m (1:48,6), 1500m (3:46,2), 2000m (5:12,2), 3000m (8:12,2)
Měsíční kilometráž: 120-180km


1954: Tréninkové prostředky pro tempo 1500m-3000m byly určeny úseky od 300m do 1200m, tempo na 5km bylo trénováno ve větším množství kratších úseků od 200m do 400m kvůli dostatečnému zotavení. Přípravné období bylo rozděleno do čtyřtýdenních cyklů, přičemž největší zátěž obsahoval vždy 2. a 3. týden. Hlavní důraz byl nadále na trénink tempa 1500m-5000m. Bylo zahájeno trénování ve dvou fázích.
Ukázka týdenního tréninku z února:

15.2. dopo: 2x100m, 2x150m, 2x300m, 2x150m, 2x100m
          odpo: 100m, 500m, 1000m, 200m, 200m, 400m
16.2. dopo: 2x100m, 700m, 1600m, 2x200m, 10x400m, 2x200m
          odpo: 1600m, 5x(200m,100m) s 100x MK
17.2. dopo: 1600m, 2x150m, 10x300m, 2x150m
          odpo: 10x150m s MK
18.2. dopo: 5x40m, 5x60m, 5x40m
          odpo: 100m, 200m, 400m, 200m, 100m
19.2. dopo: rovinky
          odpo: 800m, 400m, 400m, 800m
20.2.: 3000m zrychlením, 2000m se zrychlením
21.2.: střídavý běh terénem - 5km

Na konci srpna startoval na ME v Bernu v závodě na 1500m. Rozběh vyhrál časem 3:51,4, ve finále skončil třetí v čase 3:45,4. Na snímku má číslo 699,
s číslem 139 běží pozdější vítěž Roger Bannister (3:43,8).

Výkony roku: 800m (1:49,8), 1500m (3:43,4), 3000m (8:05,4)
Měsíční kilometráž: 150-210km

1955: Bylo rozhodnuto, že obecnou vytrvalost již není třeba trénovat, že se Standa zaměří plně na trénink speciálního tempa (1500m). Celý rok byl však zmařen řadou zdravotních komplikací, od listopadu do března Standa neodběhal prakticky nic, poté byl trénink ještě několikrát přerušen. Standa trénoval (když vůbec mohl) pouze obden, a to v minimálním počtu úseků. Přesto alespoň na podzim dosáhl několika solidních výkonů, když například v utkání s Maďarskem doběhl třetí na 1500m za 3:43,8 a několik dní poté překonal československý rekord na 2000m časem 5:10,8.


1956: Rok 1955 zaznamenal značný průlom na mílařských tratích, obdivuhodný výkon 3:45 na 1500m rok, dva zpět byl najednou zcela průměrný. Zjistilo se, že nejlepší forma tréninku je někde mezi kvantitativním přístupem Emila Zátopka a ryze kvalitativním tréninkem Stanislava Jungwirtha. Navíc byl rok 1956 rokem olympijským, a tak nezbylo, než výrazně přitvrdit v tréninku, především v kvantitě. A to tak, že pokud byla možnost, trénoval Standa i 3x denně.

Pro názornost podstatně zvýšené kvantity - např. 17.2. absolvoval Standa během dne dohromady: 10x200m, 10x300m, 10x200m, 10x100m, 5x100m, 20x400m, 5x100m ! Nebo např. 27.2. odběhl 19km, a v tom 60x100m rychle!

Během roku se ukazovalo, že enormní zvýšení dávek přináší výbornou formu. Jungwirth běžel několikrát 1500m pod 3:45, 800m pod 1:50, na 1000m vedl světové tabulky výkonem 2:19,1, což bylo jen 0,1 za světovým rekordem.
To vše rozhodlo o jeho účasti na OH v Melbourne, které se konaly nezvykle až na přelomu listopadu a prosince. Těsně před Olympijskými hrami zkomplikovala Standovi nemoc vyladění. Naštěstí se z toho včas dostal a mohl nastoupit k rozběhům zdráv. V rozběhu obsadil druhé místo za 3:46,6. Ve finále pak skončil šestý v čase 3:42,6, když se o lepší umístění připravil špatnou taktikou - za celý závod se nedostal k mantinelu, závěr dobíhal dokonce ve třetí dráze, přitom na druhé místo ztratil pouhých šest desetin.
Výkony roku: 800m (1:49,2), 1000m (2:19,1), 1500m (3:42,4)
Měsíční kilometráž: 320-450km


1957: Trénink pokračoval v duchu předcházející sezóny, jen byla snížena práce na tempo 3000m - 5000m ve prospěch tempa 800m - 1500m. Od začátku roku bylo vidět, že Standovi těžký tréninkový rok 1956 dal hodně. Na trénincích "trhal" rekordy, až musel být bržděn. Začátkem května odběhal například 3x400m, 6x600m, 3x300m , vše s meziklusem v tempu 1500m, přičemž všechny 600m úseky běžel pod 1:30! 10.5. pak běžel kontrolně na tréninku 1200m za 2:57,4, načež 18.5. překonal československý rekord na 800m časem 1:47,5. V červnu absolvoval podobný trénink jak zmíněný květnový, tedy 3x400m, 6x600m, 3x400m opět s meziklusm, avšak tentokrát s tím rozdílem, že poslední z 600m úseků proběhl v čase 1:22,4! To ukazovalo na fantastickou formu, která se potvrdila 13.7., kdy ve Staré Boleslavi překonal světový rekord na 1500m v čase 3:38,1 při mezičasech: 26 - 54,9 - 1:54,2 - 2:24 - 2:53,4 (200-400-800-1000-1200).

V tomto roce vyhrál mnoho závodů na tratích 800m - 1500m. Z jednoho z nich je i následující snímek z utkání ČSR - NSR, v němž zvítězil před Němci Brannerem, Lawrentzem a Čechoslovákem Čikelem. Stanislav Jungwirth má číslo 13. Suverénně vedl světové tabulky roku na 1500m, kde byl na druhém místě Fin Salsola časem 3:40,2.

1958: Příprava byla několikráte narušena nemocí, přesto se podařilo Standovi připravit na ME ve Stockholmu. Těsně před mistrovstvím běžel na tréninku 1200m za 2:57 (podobně jako loni), ovšem v závodě na 1500m skončil až osmý za 3:44,2. O čtyři dny později startoval v Göteborgu v závodě na 1500m a skončil druhý za Herbem Elliotem v čase 3:39,0. Australan v tomto závodě překonal Standův výkon z předešlého roku a stanovil nový světový rekord na hodnotu 3:36,0.

1959: Přes další množství zdravotních problémů se Standovi podařilo dosáhout časů 3:42,4 na 1500m a 8:02,8 na 3000m.

1960: Roku 1960 se konaly Olympijské hry v Římě, kam směřoval formu pochopitelně i Standa, ovšem vleklé zdravotní problémy zapříčinily nejen ukončení sezóny, ale ukončení celé kariéry. Nutno podotknout, že by Standa i v tomto roce pravděpodobně bojoval na OH o medaile, vždyť např. 7.5. běžel v tréninku 1200m za 2:55,6, tedy v nejlepším času, jaký se mu kdy na tréninku podařil zaběhnout! Jenže 10 let tak kvalitativního tréninku je na lidské tělo víc než dost.

Stanislav Jungwirth prodělal během své speciální atletické přípravy nesmírně kvalitativní trénink. Ukázalo se, že takový trénink byl pro něj velmi vhodný, vždyť vytvořil dva světové rekordy, přičemž k prvnímu z nich mu stačilo naběhat měsíčně do 160km! Standa měl výbornou schopnost zotavení, díky čemuž takový trénink vydržel, a to po dobu deseti let. Jeho jednání se vyznačovalo až přemírou skromnosti. Průvodním jevem této vlastnosti však často bývá nedostatek sebevědomí. Tak tomu bylo i u Standy. V závodech míval často velký (až nemístný) respekt ze soupeřů, bojoval vždy ve smyslu fair play, dokonce tak, že spíš, aby využíval taktiky a "nacpal se" ke kraji, nebo přibrzdil tempo apod., uvolnil cestu ostatním. Ke všem závodům nastupoval ve snaze podat co nejlepší výkon bez ohledu na soupeře, což v praxi znamenalo asi to, že závody odtáhl a ve finiši ho předběhli ti, co za ním "uviseli" (pokud takoví byli). Na druhou stranu byl ale Standa rychlostní typ, tudíž dokázal velmi dobře finišovat, ovšem na "velké akci" (typu OH) mu to většinou nestačilo.

Stanislav Jungwirth byl jedním z našich nejlepších běžců v historii, který překonal dvakrát světový rekord, běhal časy, které v dnešní době stěží někdo z Čechů zaběhne, a to na škvárových stadionech (různých délek - např. světový rekord na 1500m běžel v Houšťce na stadionu, který měl 363,86m), navíc si ve většině případů odtáhl závod sám!
Je s velkým podivem, že dnes jméno Stanislav Jungwirth málokomu něco řekne.
Jen pro doplnění (aby nedošlo k nedorozumění) - světový rekord na 1500m si Standa nemusel odtáhnout celý sám, prvních 800m mu dělal vodiče jeho tréninkový parťák (Ludvík Liška). Stanislav Jungwirth zemřel 11.4.1986 na zhoubnou nemoc ve věku 56 let.