V první části zimního přípravného období (říjen, listopad, prosinec) by mělo dojít k optimálnímu rozvoji obecné vytrvalosti a k rozvoji celkové síly a kondice. U borce by se měl vytvořit takový základ, aby z něho mohl čerpat po zbytek sezony.

V rámci vytrvalostního tréninku v první části přípravy na sezonu nám jde především o snížení anaerobního prahu (ať už ve formě volných běhů, fartleků či opakovaných úseků). Anaerobní práh by se v průběhu období od října do ledna měl snížit o několik sekund (někdy i desítek sekund, hlavně po zranění v minulé sezóně) dolů v porovnáním se stavem na začátku přípravného období.

V období následujícím po období (říjen – prosinec) je pořád velmi důležitý rozvoj obecné vytrvalosti, větší důraz se však dává již na rozvoj tempové vytrvalosti.

Dané období je dále charakteristické rozvojem tzv. speciální síly - míní se tím vybíhání a skákání svahů. Tento prostředek nesmí v zimní přípravě půlkaře chybět - míru zvládnutí těchto kvalitních „zakyselovacích“ tréninků je možné dát do vztahu s následným výsledkem v sezóně (zařazuje se i 2 – 3 x týdně!).

V tomto období se s úspěchem používá také běh na lyžích jako další prostředek rozvoje speciální, především vytrvalostní síly. Soustředění na běžkách může trvat i několik týdnů. Samozřejmě se neuvažuje v tomto případě o absolvování halové sezony (v našich podmínkách spíše kontraproduktivní krok ve vztahu k finálnímu výsledku v hlavní sezoně). Nicméně spousta trenérů se shoduje, že nějaké vyvrcholení (ať už formou závodů či kontrolek) by mělo v této fázi sezóny přijít.

Dále by se nemělo zapomínat ani na rozvoj rychlostních schopností, např. formou opakovaných startů v tělocvičně, běžeckých, odrazových či frekvenčních cvičení. Trénink zaměřený striktně na rozvoj rychlostních schopností zařazovat 1 – 2 x týdně. Není možné v tomto období vypustit ani posilování dolních končetin, obecné posilování či kruhový trénink, který však již nehraje takovou roli jako v období předchozím (stačí 1 x týdně).